Pocity ve mě hoří.

23. prosince 2013 v 20:59 | Yuki |  Slátanina

Den před Vánocema.

Sedím v pokoji, v uších sluchátka, písnička co se stále dokola opakuje.

A je mi fajn.
Jsou to dny, který se nevrátí, je mi to jedno. Minulost je zamnou. Ale vzpomínkám se nejde uránit. A tak vzpomínám na to, co ylo v roce 2010. A mám chuť, jí napsat. ýt s ní zase v kontaktu, notak. Proer se Yuki. Ty píčo.
Přeháním. Ale ty pocity ve mě fakt hořej.


Zítra jsou Vánoce. Teď asi všichni sedíte v rodinným kruhu, díváte se na televizi, pojídáte cukroví, smějete se a užíváte si tu pěknou atmosféru. To jsem jediná, co to ere jako úplně normální den?
No nic. Dneska mi matka oznámila, že se asi plně nikdy nesmíří s tím, že jsem na holky. Ať jde do prdele. Nezajímá mě to.
Hází na mě veškerou špínu. Takže mě nezajimá ani ona. Ane, krásný svátky, fakt jo.

Vypadá to na depresivní článek co? Nojo, se neposer.
Nemůžu za to, že mám takovou pochmurnou náladu. Odpoledne to ylo fajn, ale teď sem unavená, ale nechci spát. Jsem hladová, ale nechci jíst. Mám žízeň, ale nechci pít.
Všimla jsem si, že často říkám, že chci umřít. Ježiši. Mrdněte mě někdo něčím přes hlavu, fakt. Jsem uplně vypatlaná tyvole.

To co píšu nedává smysl. Ježišmarja.
Pozitivní náladička už není tak pozitivní, přesně, jak se dalo čekat. Ale fajn, pár hodin mi to vydrželo. Vzít mě lopatou šest metrů hluoko pod zem y nestačilo.
NAŽERTE SE, MRDKY. STARÁ POVÍDKA.
"Nádech, výdech, s každičkou vteřinou si uvědomuji, že život pouze marním. Že ten, jehož srdce mi buší v hrudi by si zasloužil žít víc, než já. Já žít neumím. Sedím na parapetu okna a sleduju jak zapadá slunce.
Všude okolo mě je ticho takže moje zběsilé myšlenky, jaké by bylo spadnout jsou šíleně nahlas. Když nad tím tak uvažuju, asi jsem sebevrah.
Každý na světě má někoho, o koho se může opřít. Ať je to živá bytost, nebo třeba hračka z dětství. Ale přesto spousta z nás tvrdí, že nikoho nemá, proč to?
Mohla bych říct totéž, avšak si to dovolit nemohu. Chci se s někým podělit o svou nemoc. Ne nemoc jako takovou, ale nemoc psychickou. Jsem chorobně žárlivá."
Podívala jsem se do webkamery přidělané na monitoru notebooku, jež stál hned naproti mě na stole. Zelené světlýko ukazovalo, že běžím v online přenosu. Dívalo se na mě přes dvacet šest lidí.
"Mám přítelkyni. Jsem s ní čtyři roky. Ale náš vztah není úplně ideální, přesto v něm stále pokračujeme jako by nic. Přehlížíme problémy a neobtěžujeme se je řešit. Proč taky, když stejně nastanou jiný? Moje přítelkyně je oblíbenná, kolektivní, samozřejmě krásná, sice né moc chytrá, ale to ostatní tenhle nedostatek vyvažuje. Já jsem její přesný opak. Sice s inteligencí na tom nejsem líp, ale jinak to sedí. Nejsem oblíbenná, kolektivní ani nějak hezká. Zato jsem ale hodně žárlivá. Dohání mě k šílenství všichni, co se okolo ní točí. Nesnáším lidi, kteří ji objimají. Mám z toho hrozný deprese. Kolikrát jsme se domluvili, že budeme jenom svoje. Ale ona to vždycky poruší a já se to nedovím od ní, ale jinak. Vždycky."
Uchechtla jsem se nad faktem, že jí to pořád nedošlo, že všechno zjistím. Prohrábla jsem si vlasy a pokračovala dál.
"Jsem si jistá, že to jak bude jenom moje říkala z lásky, jenomže lež z lásky není lží o nic míň ani když je v dobrém úmyslu. Jenomže když pak vidíte, jak všechno porušuje, ničí vás to a vy máte chuť ji vlastnit, rozhodovat za ni jen aby vám ji nikdo nevzal. Láme mě to na kusy každou sekundou o to víc, že to nechápe. Nechce příjmout, že mě to ubližuje. Poslední dobou, jsem dost vyčerpaná, ubrečená, zdeptaná ale ji to nezajímá. Má jiný starosti. Jako by náš vztah upadal. Miluju ji. A ona snad mě. Ale nemůžu se dívat na to, jak se rozpadám."
Natáhla jsem se po žiletce kteráležela na kraji okeního parapetu, chvilku jsem si ji držela před obličejem a pak ji položila na ruku. Řízla jsem.
"Víte, dost mě láska k ní ubíjí a ona nebude šťastná, dokud já budu žít. Tohle celý je z lásky."
Až když se mi téměř zatmělo před očima, přihlásil se dalšíuživatel se zapnutou webkamerou. Byla to Barča, moje milovaná. Z ruky mi odkapávala krev a já ztrácela vědomí s úsměvem na rtech...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama