One direction - the secret

5. ledna 2014 v 15:40 | Yuki |  One direction ff
Kapitola první - vzdalujeme se?
Harry:
Bylo pozdní odpoledne, když náš tour bus zastavil před hotelem v Berlíně.
Jako první vystoupil náš bodyguard Andy a za ním Liam, Zayn, Louis, Niall a pak já.
Před hotelem nás čekali davy fanoušků. Všichni jsme nasadili nadšené úsměvy a rozdávali autogramy našim teenage fans.
Někteří se s náma chtěli vyfotit, tak jsme jim pár fotek umožnili udělat a pak jsme se s omluvou, že jsme z cesty unavení vydali do hotelu.
Personal nám zatímco jsme se věnovali našim fanouškům odnesl všechna zavazadla.


U recepce jsme se zeptali, jak nám Andy zařídil pokoje, jelikož máme dva. Jeden pro tři a druhý pro dva.
Nechali jsme to schválně na Andym,aby nevznikli hádky. Jsme mezi sebou jako bratři a nemůžete jednoho sourozence mít radši, že.
"Vaše pokoje jsou číslo 275 pro tři a 317 pro dva. Podle pana Andyho budou v třípokojovém apartmá bydlet pan Zayn, Liam a pan Niall. V druhém pokoji pak Louis a Harry. Max vás tam zavede." Ta stará recepční se na nás ani nepodívala.
Jen hodila karty od apartmánů na pult a věnovala se ostatním hostům.
S Louisem jsme se rozloučili s klukama a šli do našeho pokoje na konci chodby.
Naše zavazadla už stála uprostřed prostorného obýváku.
Zavřel jsem dveře a zamknul je zevnitř.
Šel jsem rovnou ke gauči a rozvalil se na něj. Louis se posadil do křesla a natáhl se pro ovladač od televize.
Bezmyšlenkovitě přepínal kanál za kanálem až narazil na MTV. Zrovna hráli naši písničku.
Zasmál jsem se té ironii když Louis začal zpívat a vůbec se nedokázal do svých slok strefit.
"Ty, Harry?" otočil jsem hlavu k němu čekajíc, co z něj vypadne.
"Jsi rád, že máme pokoj spolu? protože pokud ti to vadí, zajdem za klukama a-"
"Mě to ale nevadí, Loui." usmál jsem se a on mi úsměv oplatil.
Vstal z křesla a sedl si vedle na mě, protože jsem měl nohy natažené přez celou délku gauče.
Zapřel se dlaněmi o můj hrudník a naklonil hlavu. Když nad tím tak přemýšlím, vypadal opravdu roztomile.
A tohle nebyla první situace, kdy mě něco takového napadlo.
"Já jsem opravdu rád, že mám pokoj s tebou, Haazo." mile se usmál.
"Vážně? proč?" strčil jsem si ruce pod hlavu a díval se mu do očí.
"Protože tě mám rád." vyplázl jazyk a já dostal strašné nutkání ho políbit. Doslova jsem ho ze sebe shodil a utekl do koupelny v domění, že je to pokoj s postelama.
Nakonec jsem ale našel správné dveře a zabouchl za sebou.
Netrvalo to dlouho a už jsem slyšel jak se z poza dveří ozval Louiho hlas.
"Stalo se něco?" tón jeho hlasu zněl ustaraně. Sjel jsem po dveřích k zemi. Poslední dobou jsem se v jeho blízkosti cítil divně.
"Haazo, jdu dovnitř." než jsem stačil zareagovat, dveře se pohnuli na jeho stranu a já mu spadnul k nohám.
Jak jsem tam tak ležel, můj obličej směřoval tak, že jsme se navzájem dívali do očí toho druhého.
Louis si dřepl a odhrnul mi vlasy z čela.
"Víš přece, že mi můžeš říct všechno, ne?" Zavřel jsem oči dřív, než se zase stihl usmát.
Zavrtěl jsem hlavou a vlasy se mi rozlétli kolem obličeje.
"Jasně, že můžeš!" napomenul mě a za ramena mě zvedl do sedu. Přišoupl se ke mě a zezadu objal.
Hlavou se mi opřel o rameno a já vdechoval jeho vůni.
Měl jsem chuť vrhnout se mu do náruče.
"Loui..." zašeptal jsem.
"Ano?" odvětil taktéž tiše a otřel se mi tváří o ucho.
"Já... Chci si s někým pokoj vyměnit."zahuhlal jsem tak tiše, jak jen to šlo.
Nemohl jsem uvěřit tomu, co sem právě řekl.
Louis si povzdechl.
"Přece si říkal, že jsi rád... Ale dobře, nebudu tě nutit. Jen mi prozraď o co jde, dobře?"
"O to, že já jsem já a ty jsi ty!" vythrnul jsem se z jeho objetí a vyletěl z pokoje. On se vydal za mnou.
"Haazo!!!" vykřikl na celou chodbu tak, že ostatní kluci přiběhli na chodbu, ale to už sem byl ve výtahu a jel dolů.
"Co se stalo?" zeptal se Liam a ostatní se k němu přidali.
Louis:
Stál jsem na chodbě a díval se, jak Harryho tvář mizí v zavíajícím se výtahu.
Kluci za mnou přiběhli a Liam se zeptal, co se stalo.
"To bych taky rád věděl. Normálně sme seděli v obyváku a já se ho zeptal, jestli mu nevadí, mít pokoj semnou. Řekl, že ne. Pak mi dal stejnou otázku a já mu dal stejnou odpověď. No a pak se zeptal, proč mi to nevadí a já mu řekl, že ho mám rád." To co se stalo ve dveřích ložnice jsem vynechal záměrně. Tohle si s Harrym musím vyjasnit já, ne kluci.
Zayn se nabídl, že ho půjde najít a ostatní mě zatáhli k nim do apartmá kde mi dali pizzu, co si nechali přinést a colu.
Páčili ze mě, co se stalo, jenže já vážně nic nevěděl.
Cítil jsem se divně. Jako by mi Harry něco tajil. A taky, že jo. Jen nevím co.
Štvalo mě to. Měl sem za to, že spolu máme dobrý vztah.
Ukousnul jsem si pizzu a zamyšleně jí žvýkal.
Vždyť sem neřekl nic špatnýho.
Zayn se vrátil, ale byl sám.
"Recepční mi řekla, že ho viděla odcházet východem pro zaměstance. Nikoho za ním neposlala, měla za to, že chce utéct fanouškům. Kráva." zanadával a sedl si na linku, protože židle byly obsazené.
"Když sem vyšel ven, nikde už nebyl a v Berlíně nemám šanci ho sám najít." dodal a napil se svojí coly.
Zamračil sem se.
"Kluci, pujdu se po něm podívat." kluci hned nabídli, že půjdou semnou ale já je odmítl. Tohle je čistě mězi mnou a Harrym.
Poděkoval jsem jim za jídlo a šel do ulic Berlína hledat to pako.
Nemusel jsem jít moc daleko, dav fanoušků s tričkama One direction, shluknutých na chodníku nedaleko kavárny mi prozradilo, že tam Harry bude. Vydal jsem se rovnou k nim.
"Pardon, zdovolením,..." protlačil jsem se až do středu kde Harry opravdu bezmocně stál.
Jakmile si fanynky uvědomili, kdo jsem,rozpištěli se ještě víc.
Chytil jsem Harryho za ruku.
"Holky, příště, dobře? Musíme se připravit na koncert." Nenechal jsem je nic namítat a táhnnul jsem Harryho do té kavárny.
Všechny ty holky se okamžitě vydali za náma.
Řekl jsem číšníkovi, ať zavře kavárnu, že mu to zaplatím a měl jsem štěstí. Číšník byl zároveň i majitel a vyhověl mi.
Sedl jsem si s Harrym do jednoho rohového boxu a obědnal nám.
"Haazo... co se stalo?" Harry si položil ruce na stůl a propletl si prsty. Kousal si nervózně spodníret. Ani jednou se na mě nepodíval.
Natáhl jsem ruku a dotknul se té jeho.
Ucuknul a otočil hlavu do strany. Díval se do země a pořád si kousal ten ret.
Mlčky mě tam ignoroval.
"Haazo, prosím..." zkusil jsem to znovu a znovu, ale on mě ignoroval dál.
"Já s tebou prostě nemůžu bejt sám." oznámil prostě.
Ať jsem zkoušel co sem chtěl, víc jsem z něj nedostal. Smutně jsem si povzdechl a odsunul stejně jako Harry svůj zákusek do středu stolu.
Bylo mi strašně. Co se najednou tak změnilo? Co jsem mu provedl?
Přemýšlel jsem nad tím i dlouho poté, co jsme se vrátili do hotelu.
Nakonec si Harry vyřídil pokoj jen pro sebe, takže jsem v tom svém byl sám. I když mi kluci nabízeli, že můžu být u nich.
Ale já chtěl být sám. Musím prostě zjistit, co se Harrymu stalo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama