Keep cam and stay bad?

5. února 2014 v 17:15 | Yuki
Víte, že v dnešní době je vážně těžký, najít si opravdovýho kamaráda kterej vás fakt zná, podrží a prokoukne masku štěstí?
Všichni se starají jen o to, jak kdo vypadá a do jaké kategorie se řadí. Jsme bohatí a chudí. Namyšlení a zlý. A pak si kažej stěžuje, kam ten svět spěje...
Když se vás někdo zeptá, jak se máte, nezajímá ho to. Každej se stará jen o sebe a o to, být nejlepší. Nebo spíš nejlíp oblečenej a mít ty nejvíc značkový hadry a drahej telefon.

Upřímně, myslím si, že mě by moji kamarádi vyměnili i za značkovou ponožku. Protože to jsou jejich priority. A víte co? proč bych je měla nazývat kamarády? já bych se pro ně rozkrájela. Ale... ne, prostě... nemám kamarády a mít nechci. Nechci nikoho z těch co jim jde jen o to odkud pocházíte a pokud nemáte bohatý rodiče, prostě nemáte šanci zapadnout. Pokud s nima nemůžete každej týden na nákupy a podobný kravinky jen proto, že vaši rodiče dřou jako mezci aby zaplatili nájem, koupili jídlo a další kraviny aby domácnost normálně fungovala, nejste prostě dost dobří. Vážně jsou tohle poměry týhle doby?

Když se na to tak dívám, je mi fakt líto, že tady žiju. Protože každej je s každým kamarád a tyhle pavučiny se táhnou. Na začátku jsou čistý, jako okvětní lístky lilií. Ale čím víc se dostáváte ke středu pavučiny, tím víc podrazů, pomluv a kopanců můžete odhalit. Protože každej pomlouvá, pochtívá, závidí, žárlí, uráží, kope... aniž by věděl, jak to vlastně je. Aniž zná celej příběh. Dnešní doba... haha...

Radši nasadím happy úsměv, abych nebyla za emařku. Ale nenasadím ho tak moc happy, abych nebyla za holku co hulí a tak je věčně vysmátá. Vlastně... člověk už ani neví, jakej si smí dovolit být, jelikož na něm vždycky někdo najde nějakou chybu, které se někdo chytí. A ta chyba se rozrůstá a z jedné jsou dvě, tři... Člověk nemá šanci se zavděčit.

Se sklopenou hlavou tohle všechno sleduju a přeju si žít v jiný době...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Zet Em Zet | Web | 5. února 2014 v 17:38 | Reagovat

Konečně nějaký článek na Téma, co má smysl. :D Už jsem začala být zoufalá z těch klišé článků všude kolem. :D
Nicméně máš pravdu, ani nevím, co k tomu dodat, mluvíš mi z duše -.-

2 Radfordová Radfordová | Web | 5. února 2014 v 17:45 | Reagovat

Je to škoda. Někoho opravdovýho asi chcem všichni, ale je tak nějak těžký ho najít a popřípadě se spokojit s tím, že to není tak úplně oboustranný. Třeba já mám kamarádky, za který bych často dala snad i ruku do ohně a vím, že za to stojí. Tolerují, že jsem fakt jako vysmátej vyhul, že mám svoje 'emo' chvilky, že poslouchám uřvanou hudbu a nemám jediný značkový boty, ale já pro ně nejsem ten člověk na prvním místě. Možná ani na druhým, nebo na třetím.
Dobrý, smysluplný článek :)

3 maya-chan-world maya-chan-world | E-mail | Web | 5. února 2014 v 18:04 | Reagovat

Moc pěkně napsané :) a pravdivé

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. února 2014 v 20:35 | Reagovat

Já myslím, že všichni takoví nejsou, ale musíš secsakramentsky hledat a mít štěstí, já je po letech strastí s takovými lidmi měla a své přátele si udržuji doteď. Je jich sice jenom pár ale existují a to je hlavní. Sobě navzájem si tvrdíme, že za sebe dáme ruku do ohně, že nasadíme kvůli tomu druhému ty své bídné životy, ale jeden nikdy neví, naštěstí tato situace nenastala, ale i když to tak nevypadá, domnívám se, že si nejme navzájem zas tak jisti. Neboť v každém z nás hluboko uvnitř existuje ještě další žebříček hodnot, než ten, co všem dáváme na obdiv, a to ten, kde na prvním místě jsme my sami, stačí se jen hluboce zamyslet :) Každopádně pěkný článek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama