Taková ta normální nostalgie.

5. února 2014 v 16:55 | Yuki |  Slátanina
Zná to každej. Den mu začne docela fajn, ale najednou... kvůli jediný prkotině se mu to pokazí. Celej den. Nic nemá cenu. Nebo mu to tak v tu chvíli spíš připadá. Poslouchám jednu písničku dokola a slza mi teče po tváři. Snažit se zvednout náladu happy songama mi nevyšlo. Takže sedím na posteli v tureckým sedu a píšu tohle. Jakoby to někoho zajímalo. Snažím se vzpomenout na moment, kdy jsem byla vážně šťastná, ale spíš se mi vybavuje ten den, kdy sem byla nejvíc v háji.

Teď mě tak napadlo slízt z postele, vzít líčidla a namalovat si ten příšerně umělej ksicht pod kterým nikdo neuvidí, že mi není do smíchu. Že se mám špatně. Ale nechce se mi. Nechce se mi pořád ukazovat jen ty falešný velký úsměvy a hnusný lži jak se mám fajn.
Vlastně k čemu to všechno? Stejně ... když se mě někdo ptá, jak se mám, ve skutečnosti ho to nezajímá a ptá se jen aby řeč nestála. Hah... I'm just a kid and life is a nightmare...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama