The reason why I leave you.

9. února 2014 v 22:21 | Yuki |  Thre reason why I leave you
Jako na povel se nad Konohou snesla noc. Lidé se vraceli domů a zanedlouho ulice zeli prázdnotou. Jen jeden člověk stále stál kousek u brány do vesnice a neměl se k odchodu. Čekal na něco, o čem nevěděl, zda příjde. Stále se nervózně procházel sem a tam s pohledem upřeným do dálky. Zbystřil, když konečně uviděl temnou siluetu blížící se k bráně. Zamžoural snažíc se rozeznat, zda se jedná o onoho člověka na nějž čeká.


Osoba se blížila čím dál víc a on tak mohl po nějaké chvilce rozeznat, že se opravdu jedná o toho, na nějž dlouhou dobu čeká. Vykročil mu naproti s rukama za hlavou jak měl ve zvyku. Ale neusmíval se a z jeho očí nešla vyčíst radost.
"Sasuke." řekl chladně když od sebe stáli jen kousek. Navzájem se dívali do očí. Sasuke měl jednu ruku položenou na rukojeti své katany a onyxovým pohledem propaloval blonďáka.
"Jdeš pozdě." zamručel Naruto unaveně. Čekal na něj snad dvě hodiny. Uchiha jen pokrčil rameny ifnorujíc tento fakt. Vlastně mu to bylo docela jedno.
"Taky sem na tebe nemusel vůbec čekat!" řekl naštvaně Naruto po Sasukeho lhostejném gestu. Ten se na něj jen chladně díval a rozešel vstříc Konoze. Kývnul na dva strážce. Naruto ho doběhl.
"Eh, babča Tsunade o něm ví." zahulákal Naruto a srovnal s Uchihou krok. Oba mlčeli, dokud se to Naruto nerozhodl přerušit.
"Ty... Sasuke? co to bylo za misi?" Naruto na něj otočil hlavu doufaje, že dostane odpověď. Avšak čekal marně.
Z oblohy se začali snášet studené kapky deště. Naruto si tiše povzdechl při vzpomínce na rozbitou střechu v jeho bytě. Určitě tam bude všude mokro... v duchu zaklel.
Měli společnou cestu, ale jakoby se ani neznali. Naruto moc nechápal, proč na něj měl čekat, co to mělo za smysl. Ale byl to rozkaz té staré babky a tak nemohl nic říct. Teď toho ale litoval. Kdyby na Sasukeho nemusel čekat, mohl se pořádně vyspat a taky si zajistit byt před potopou. Déšť nabíral na intenzitě a oba je studil na místech, kde měli odhalenou kůži.
Zrovna procházeli okolo Narutovi bytovky, kde bydlí když se Sasuke pozastavil nad dírou ve střeše, kterou spatřil na šikmé střeše.

"Asi tam bude slušně mokro, co?" zamumlal Sasuke ale ne nijak posměšně nebo něco takového. Vyšel po schodech a podíval se dovnitř oknem, ačkoli tam nic moc přes tmu neviděl.
Naruto zatím zápasil s klíčovou dírkou.
"To asi jo." souhlasil a podíval se na Sasukeho, který na něj taky otočil svůj pohled.
"Chceš něco?" zeptal se blonďák když už to ticho které mezi nima znovu nastalo bylo vážně trapné.
Sasuke jen sotva viditelně zavrtěl hlavou a vydal se zpátky na cestu do pochmurné Uchiha čtvrti, kde krom něj nikdo nebyl. Už si na tu atmosféru smrti zvykl. Dokonce i ten pocit svírající mu hrdlo už ho opustil. Jen ta touha po pomstě ho stále neopustila a byl si jistý, že dokud jeho bratr bude žít, ta touha nezmizí.

S nehybnou tváří zvedl oči k tmavé obloze než vkročil pod stříšku a odemčel si dveře. Prošel bytem až do svýho pokoje. Sundal si mokrý oblečení a sedl si na postel. Zíral do zdi před sebou a přemýšlel. Myslí se mu honilo nespočet myšlenek a všechny se mezi sebou rvali od nadvládu nad jeho myslí. Zavrtěl hlavou ve snaze si pročistit mysl, ale stejně se mu to nepovedl. Ani netušil jak dlouho tam takhle seděl, čas mu plynul pomalu a jemu to bylo jedno.

Zatím co Sasuke dumal nad vším možným, Naruto házel na mokrou podlahu ručníky ve snaze ji nějak usušit. Pod díru dal velký kýbl takže voda kapala do něj. Postel měl taky celou promočenou, takže na ní nemohl spát. Znovu v duchu zaklel a odebral se do maličkého, skromě zařízeného obýváku spojeného s kuchyní. Tam si ze skříně vytáhl suché oblečení do kterého se převlékl a to mokré hodil přes topení aby uschlo. Našel si nějakou deku a lehl na gauč, který byl ultra super nepohodlný a malý. Ale moc jiných možností mu nezůstávalo a tak zavřel oči a snažil se usnout. Což mu hned nevyšlo, stejně jako Sasukemu, který se po tom otravném přemýšlení zachumlal do peřiny a zkoušel taky usnout. Oba dva nakonec stejně otevřeli oči a zírali před sebe.
Oba měli stísněný pocit samoty, i když na něj byly oba zvyklí, stejně jim nedal spát...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama