Březen 2014

Just close youre eyes

30. března 2014 v 20:09 | Yuki

Jen tak na ochutnávku sem dám první kapitolku 1D ff co píšu... pokud se zalíbí tak si ji mužete číst na mým wattpadu. *ten red odkaz nad článkem*


Londýnu vládlo nepříznivé počasí. Kapky studeného deště tvrdě dopadali na zem a lidi se před nimi kryly pod deštníky. Já byla mezi nima, ale na rtech mi hrál pobavený úsměv. V uších sluchátka a oblíbenná písnička.
Když ale hudbu přehlušil řev, došlo mi že už jsem před arenou. Spousta lidí, převážně holek. Mohli být v mým věku. Došla jsem ke kamarádce, co už tam stála nejmíň tři hodiny.
"Jdeš pozdě." řekla namísto pozdravu, třesouc se zimou. Podala jsem jí termosku z tašky a ona ji s vděkem přijala. Napila se teplé kávy a pak už s klidnějším tónem hlasu začala hořečnatě vykládat, co všechno se za dobu co čekala přihodilo. Nebylo to nic záživného, takže to šlo jedním uchem dovnitř, druhým ven.

Našli se i tací, co si zpívali, jiní na ně vrhali naštvané pohledy, druým to bylo zase pro změnu jedno. A mezi nima jsem byla i já. Po zdlouhavé době čekání v dešti se otevřeli fakt obrovský dveře. Konečně nás pouštěli dovnitř. Hala bya neskutečně obrovská a vévodilo jí podium. Kromě nějakých chlapů, co ještě něco dolaďovali na něm nikdo nebyl. S křikem se dav řinul dál. S Yuki sme měli dobrý místo, hned vepředu takže na všechno skvěle uvidíme.

Make-up, povídky a další bláboly

30. března 2014 v 1:53 | Yuki |  Slátanina

Awwwww,

nějak to tady zanedbávám, že? bohužel to neplatí jenom pro blog, ale i pro lidi. Skoro každýho teď ignoruju a s nikým se nebavím. Teda, ne s těma se kterýma se to u mě předpokládá. Ale o tom jindy.

Celý ty dny, co tu nejsem sem se fakt jen tak neválela. Většinou teda... psala sem. Ale ne to, co by lidi zrovna do mě řekli, ačkoli po posledním článku se není čemu divit. Píšu teď pět kapitolovek (jednu společnou s Taris) na One direction. Jen se mi to nechce dávat sem. I don't know why.

On direction? wait, what?

19. března 2014 v 16:08 | Yuki

wtf?

Ne, nebude to žádnej nemyslící hejtující článek na tuhle boyband, právě naopak. Mnozí, co mě znají pozvednou obočí a budou si řikat, že sem se pomátla.
Ale, skutečně, je to tak. Jedu na jejich vlně, doslova mě jejich hudba pohltila. A co si budem povídat, ti dva slaďouši Loui a Harry jsou maximální body k dobru, že. :D

Už celý tři dny jedu jejich písničky, tancuju si u nich a mám fajn náladu. A to jen díky jim. Ze začátku mi byly lhostejní, pak období kdy sem je nemohla ani cejtit skrz uječený fanynky a teď? jsem jedna z nich.:D
Jak se to vlastně stalo? jednoduše.

Podělanej stockohlmskej syndrom. Prostě je spolužački furt pouštěli na praxích, mluvili o nich a já? já si na ně tak zvykla až sem je jednou sama vyhledala. Omg, je to vážně jak droga, nemužete je vypnout. V telefonu nemám jiný písničky, jen jejich.:D *protože sem omylem ostatní smazala-.-"*

Takže... jen info o tom, co se mě přihodilo.:D

Ps. jinak sem poslouchala screamo, abyste pochopili, proč je to taková big thing.:D

Geo & Kaito

8. března 2014 v 20:00 | Yuki |  RPC-OC
Patlala sem se s tím ve tři ráno, s tím druhým ve čtyři. Obě mi trvali hodinu. :D Geo je ten vyšší, Kaito ten menší. Moje očka.^^

Řvi, ale líbej mě.

5. března 2014 v 21:38 | Yuki |  Netříděné
Už je to nějakej pátek, co sem tuhle jednorázovku napsala a je to moje první povídka s lesbickou tématikou...
o reálných postavách, heh.
No, kdysi mi její napsání nepřineslo nic dobrýho, ale teď už je to jedno. Užíjte si ji.˘˘

Je to moje poprvé, tak buďte milý...

4. března 2014 v 22:29 | Yuki |  SasuNaru//ItaSasu
Hm, hm. Přicházím sem s něčím jako songfic. Ale... nemůžu to tak úplně nazývat, protože to píšu za poslouchání Nightocorů, ale... ty 'texty' jsou zkloubený tak různě ze slov, co pochytám. Není to yaoi, není to úchylný. A ne, nemá to happy end. Snad to ale někdo přečte, je to totiž spíš depkoidní a smutný. No, hope you enjoi it.^^~

Políbíš mě a všechno bude lepší. Nejsem připravený na tvůj odchod. Ty to nevíš? Tvůj polibek pro mě znamená tolik, tak proč mě opouštíš?

Stál před domem nic netušícího chlapce. Ten si zvesela tancoval po pokoji s nahlas puštěnou hudbou, která pronikala do ulic i přes zavřené okno. Nikdy si nezatahoval žaluzie a proto měl černovlasý stojící ve tmě dobrý výhled. V jeho očích se zračil smutek a bolest. Přesto mu ale na rtech hrál hřejivý úsměv.

OMG! YUKINCE JDE INTERNET *Q*

4. března 2014 v 22:25 | Yuki |  Netříděné
Takže bobánci, pecky, lamy, tlamy, dementíci, bakáči, truhly... Yuki vám přináší novou, hororovou **zvedá obočí jako pedo** povídečku. Jednorázovku, psanou asi hodinu od devíti večer, kdy se mi vybil mobil a tak sem nemohla koukat na Let's playe sladké UnicornSaso. ** OMG!!! fangirling for she *////* **Pokud se mi nerozběhne net na notebooku, asi napíšu milion povídek. Tohle je už druhá dokončená jednorázovka... No, netradiční pár, netradiční pojetí. Teda aspoň pro mě. Doufám, že se to někomu bude líbit. A taky doufám, že až to nakopíruju do blogu, tak mi nezmizí odstavce, ksooooohhhh!!!!!!!! Sladký čtení, moje milovaný nadržený hovádka.:3
EDIT PO VLOŽENÍ: odstavce samozřejmě zmizeli-.-"