Je to moje poprvé, tak buďte milý...

4. března 2014 v 22:29 | Yuki |  SasuNaru//ItaSasu
Hm, hm. Přicházím sem s něčím jako songfic. Ale... nemůžu to tak úplně nazývat, protože to píšu za poslouchání Nightocorů, ale... ty 'texty' jsou zkloubený tak různě ze slov, co pochytám. Není to yaoi, není to úchylný. A ne, nemá to happy end. Snad to ale někdo přečte, je to totiž spíš depkoidní a smutný. No, hope you enjoi it.^^~

Políbíš mě a všechno bude lepší. Nejsem připravený na tvůj odchod. Ty to nevíš? Tvůj polibek pro mě znamená tolik, tak proč mě opouštíš?

Stál před domem nic netušícího chlapce. Ten si zvesela tancoval po pokoji s nahlas puštěnou hudbou, která pronikala do ulic i přes zavřené okno. Nikdy si nezatahoval žaluzie a proto měl černovlasý stojící ve tmě dobrý výhled. V jeho očích se zračil smutek a bolest. Přesto mu ale na rtech hrál hřejivý úsměv.


Kdesi hluboko cítil potřebu už odejít, nezdržovat to. Z myšlenek, které se snažily převzít nadvládu nad zdravým rozumem ho vytrhl až jeho blonďatý kamarád stojící u okna upřeně se snažíc rozeznat jeho nočního stalkera. Když Sasuke viděl, jak jeho kamarád odchází z pokoje, jen si povzdechl a dal se na odchod.

"Hej! stůj!" černovlasý se s trhnutím otočil za hlasem, jež ho tolikrát pronásledoval ve snech. Zastavil svoje kroky a s uchechtnutím sklopil hlavu. Naruto za ním doběhl a neznámého, kterého snad ještě nerozeznal za kapuci mikiny otočil čelem k sobě. A pak už v těch modrých očích nešlo rozeznat nic, než jen smutek a zloba.

Slyšíš dopadat kapky deště tvrdou ranou. Se smutkem se ptám, dokážeš si představit jak je ten dopad bolí? tak nějak bolí mě tvoje odmítnutí.

Když se Naruto pořádně nadechl a vzpamatoval se z šoku, chytil Sasukeho za lem mikiny a přitáhl ho blíž k sobě.
"Co si sakra myslíš?! kdo si myslíš, že jsi?!" rozeřval se. Ignoroval studený sníh i přesto, že ho studil do holých chodidel. Teď mu bylo jedno vlastně všechno. Chtěl jen svoje odpovědi a netušil, zda je dostane. Uchiha položil svoje ruce na ty Narutovi a jemně mu je odtáhnul s maskou neutrálnosti.

Nic neřekl, jen se bleskutychle otočil na patách a dal se k odchodu, aniž by věnoval pozornost Narutovým výkřikům. Když se za ním blonďák rozběhl, jen ho setřásl a šel. Naruto se na něj ublíženě díval.
Pravda, mohl si za to sám, když mu jeho kamarád vyznal svoje ne jen kamarádské city, dost hnusně se mu vysmál a poslal ho ke všem čertům. A on se mu teď divil? Ale kdo by reagoval jinak? zaskočil ho.

Paprsky slunce dopadají na mou tvář a moje city k tobě hoří. Nechápeš že tě chci víc, než cokoli. Slepě mě probodáváš pohledem a přeješ si, mě nepoznat.

Sledoval, jak se Sasuke ztrácí v dálce. Nemohl za ním jít. Nemohl mu pomoci při lepení zlomeného srdce a ani mu nemohl hodit záchraný kruh když se topil v žalu. Nemohl pro něj udělat nic, protože jeho city nebyly až tak velké, jako jeho.
Necítil ale ani pocit viny, přesto, že jeho nejlepší kamarád šel po silnici dál. A necítil ani osten bolesti, že se jejich pouto tvořené jakousi neviditelnou nítí právě nadobro trhalo. Sasuke možná doufal, že za ním jeho vysněný půjde, skočí mu okolo krku a obejme ho. Řekne, že to bude dobrý. Ale ty myšlenky rychle zahnal.
Dalo by se říct, že je Uzumaki vrah. Protože někomu vzal srdce, seč nevědomky. Propíchl ho nožem a prostřelil nespočtem kulek.

Jen zavři oči a nech mě tě políbit. Nech mě, být ti na blízku. Nechci být sám. Tak blízko. Tak blízko a přece tak daleko. A já se nemůžu kontrolovat, když tě ztrácím. Proč spolu nemůžeme sledovat západ slunce? proč nenecháme všechny stíny padnout za nás? jen zavři oči a nech mě to udělat. Jsi mi tak blízký, proč se chováš, že mě neznáš?

Přesně jak se říká, všechno hezké končí. A nic netrvá věčně. Ale kolikrát si slíbily, že je nic nerozdělí? že jsou jako bratři? a přesto... každý šel svou cestou. A i když už si blonďák nedokázal vesele tančit a zpívat, nezvedl telefon aby si s jeho přítelem promluvil včas.

Sasuke stojící u zmrzající řeky jen mžoural do tmy. Jeho pomalé kroky šli vstříc nepoznanému. Tenký led pod jeho vahou lehce praskal. Došel až do středu, kde byl led nejtenčí a párkrát poskočil, než se dočkal vytouženého výsledku. A tam, kde ještě před chvílí byl led se objevila jen chladná voda. Pak jen šplouchnutí když se jeho tělo ponořilo pod vodu.

Prvních pár sekund měl chuť vyplavat, ale když si vybavil ten pohrdavý pohled, jímž ho Naruto počasoval odpoledne, když mu říkal co cítí, ho dokonale přiměl pod ledovou vodou zůstat. Dech mu došel docela rychle a při snaze se nadechnout spolknul docela dost vody. Měsíční světlo, které ještě předchvílí dokázal rozeznat se ztrácelo, jak ztrácel vědomí. A nakonec jen útržek vzpomínky na úsměv jeho milovaného.

Nevíš nic o tom, co výsměch dokáže. A nevíš, jak chutná odmítnutí. Jen si pamatuj, co říkám. Moje oči ti nikdy nelhali, tak... pojď semnou plout věčnou tmou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama