Just close youre eyes

30. března 2014 v 20:09 | Yuki

Jen tak na ochutnávku sem dám první kapitolku 1D ff co píšu... pokud se zalíbí tak si ji mužete číst na mým wattpadu. *ten red odkaz nad článkem*


Londýnu vládlo nepříznivé počasí. Kapky studeného deště tvrdě dopadali na zem a lidi se před nimi kryly pod deštníky. Já byla mezi nima, ale na rtech mi hrál pobavený úsměv. V uších sluchátka a oblíbenná písnička.
Když ale hudbu přehlušil řev, došlo mi že už jsem před arenou. Spousta lidí, převážně holek. Mohli být v mým věku. Došla jsem ke kamarádce, co už tam stála nejmíň tři hodiny.
"Jdeš pozdě." řekla namísto pozdravu, třesouc se zimou. Podala jsem jí termosku z tašky a ona ji s vděkem přijala. Napila se teplé kávy a pak už s klidnějším tónem hlasu začala hořečnatě vykládat, co všechno se za dobu co čekala přihodilo. Nebylo to nic záživného, takže to šlo jedním uchem dovnitř, druhým ven.

Našli se i tací, co si zpívali, jiní na ně vrhali naštvané pohledy, druým to bylo zase pro změnu jedno. A mezi nima jsem byla i já. Po zdlouhavé době čekání v dešti se otevřeli fakt obrovský dveře. Konečně nás pouštěli dovnitř. Hala bya neskutečně obrovská a vévodilo jí podium. Kromě nějakých chlapů, co ještě něco dolaďovali na něm nikdo nebyl. S křikem se dav řinul dál. S Yuki sme měli dobrý místo, hned vepředu takže na všechno skvěle uvidíme.


Natěšeně jsme stáli a povídali si o tom, co se stane a o tom, jak to naše životy změní. Světla najednou zhasla a z repráků se začala rozherávat melodie Heart Attack. Ječení ještě víc zesílilo, když se na obrazovkách začali objevovat tváře našich miláčků. Když konečně vešli na podium, zatajil se mi dech a s úžasem jsem se na ně dívala. Konečně. Ve skutečnosti vypadali všichni ještě líp a roztomileji.

Koncert byl v plném proudu a všechno se neslo v dobrém duchu. Při Little things se Harry zadíval mezi fanoušky a pak něco pošeptal Louiumu. Ten se zářivě usmál a pak Harry přešel ke kraji podia, kde se zastavil a zavřel oči. Stál jen kousek od nás a my natahovali ruce k němu. Začal ukazovat rukou do davu a pak ji zastavil, ukazoval kamsi mým směrem.

Pak kývnul na Louise a ten jen kývnul. Podíval se přímo na mě a natáhl ke mě ruku. Já vyvalila oči naprosto překvapeně a vyjukaně. Yuki mi dloubla do ramene.
"Prober se!" zamumlala a žduchala mě nahoru na podium. Chytla sem se Harryho ruky totálně vyvedená z míry. Nezdálo se mi to a právě proto, to bylo tak neuvěřitelné.

Začala hrát hudba a on mě pořád držel za ruku. Nervozně jsem se podívala za sebe na všechny ty holky, co mi naprosto záviděli. Pak se můj pohled ale setkal s tím jeho. Na rtech měl široký úsměv. Pak něco řekl, nemluvil do mikrofonu takže jsem ho slyšela jen já. Podal mi mikrofon abych ho podržela a rukou, kterou si uvolnil strčil do kapsy kalhot. Zřejmě tohle plánoval, protože vytáhl tři propustky do zákulisí a podal mi je. Pak si vzal mikrofon zpátky, byl na řadě.

Stále mě držel za ruku, jen se otočil na fanynky šílející z jeho zpěvu. Ale já dokonce cítila i to, jak voní, teplo jeho ruky. Křečovitě sem držela propustky.
Sama od sebe jsem pokyvovala hlavou do rytmu písničky. Jeho hlas zněl mnohem líp takhle zblízka. Ani jeden falešný tón, naprosto unášející.

Po dohrání jsem musela zpátky, ale to mi nevadilo. Protože ty propustky mi jasně naznačovali, že je pak ještě uvidím. Hned jak jsem to řekla Yuki, bylo jasné kdo jednu dostane. Ale ta třetí? to už bylo jedno. Strčila sem ji do tašky a dál si užívala koncert naplno.

O pár hodin později jsme s Yuki bloudili, než se nám podařilo dojít na správné místo. Jeden postarší, ale mohutný chlapík nás zastavil a chtěl vidět propustky. Když si je prohlídnul aby zkontroloval jejich pravost, odvedl nás do velké místnosti. Rozhlíželi jsme se okolo, bylo tam strašně moc věcí co nám nepřipadali potřebné.

Necelých pět metrů před náma se vynořili kluci, všech pět. Vedli žhavou debatu o tom, co sní. Harry horlivě a dost nahlas vykřikoval, že jeho nápad je nejlepší a my s Yuki se jen začali smát. Kluci si nás všimli a ztichli, podívali se na Harryho a ten jen natáhl ruce před sebe v obranném gestu.

Nakonec všechno nějak Harry usmlouval a oni nás vzali s sebou na jídlo, což pro nás byl naprostý šok. V autě s náma moc nemluvili, ale v restauraci, kterou měli razmluvenou takže nebyla narvaná k prasknutí, se rozkecali a my zjistili, že jsou vlastně naprosto normální. V rámci možností, ujetí blázni co dělají dobrou muziku.

Naprosto v pohodě jsme se s nima bavili, jako by nebyly mega hvězdy a to se jim na nás prý líbilo. Harry seděl vedle mě a furt mi kradl šátek, nevadilo mi to, ale zabilo mě když si ho nasadil. Naprosto mu neslušel, takže jsem se mu začala děsně smát. On nahodil ten roztomilej kukuč a já jen prohodila něco ve smyslu: promiň.

Takhle to utíkalo pár hodin, i když už se nejedlo, stejně jsme nikam nešli a já se modlila, aŤ to jen tak nezkončí, což se mi zatím plnilo.
"Šel bych se někam bavit." navrhl Zayn a ostatní propukli ve žhavou debatu nad tím, kam půjdou pít.
"Jdete snáma, že?" kouknul na mě Harry a já se otočila na Yuki. Ta jen udělala obličej ať mu hned koukám říct, že jo.
Pokrčila jsem lhostejně rameny a řekla, že proč ne.

Mohlo být okolo půl deváté a my seděli v nějakým klubu okolo malýho stolečku. Pak Zayn a Liam někam zmizeli a Niall, Louis a Yuki šli na parket. Nikdy jsem ji neviděla se takhle bavit, možná za to mohla ta vodka co měla v sobě, ale nebylo jí dost na to,aby o sobě nevěděla.

S Harrym jsme seděli pořád na stejným místě a povídali si. Když se usmál, udělali se mu na tvářích dolíčky což mě posílalo do kolen, ale nedávala jsem to na sobě znát.
"Máš ráda vtipy?" zeptal se z ničeho nic a já mu to odkývala. Jeden mi začal říkat a měnil při něm hlas na ženský. To na tom vtipu asi bylo i to nejvtipnější, protože když ho dořekl nedostal očekávaný smích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama