Translations?

4. července 2014 v 23:32 | Yuki |  Myšlenkové pochody

Překládání?

Ugh, včera pozdě večer jsem tak seděla znudeně u notebooku a četla si komentáře u Afteru. Vážně dlouho tam nepřibyl díl a já byla tak nějak vyburcovaná k tomu, abych si kapitolu 173 přeložila sama. A tak jsem si našla originál v angličtině a dala se do toho. Když jsem přelouskávala slovíčka, který jsem třeba viděla poprvé v životě nebo se snažila něco, co česky znělo fakt divně zformulovat tak aby to dávalo smysl, ani jsem si nevšimla kolik hodin už uběhlo.

Čtyři, prosím pěkně. Čtyři hodiny mi trvala povídka o 2347 slovech (teda myslím, že jich bylo tolik už nevím přesně) a musím uznat, že ten pocit když jsem si to pak už úplně unavená četla v jednu ráno, byla jsem z toho nadšená. Tak nadšená, že jsem den na to takže dneska šla hned opravovat překlepy. A že jich tam bylo, psala jsem to totiž v zombie modu, úplně vyčerpaná. Ale stálo to za to.


Protože moje čtyřhodinová práce nepřišla na zmar a byla publikovaná na oficiálním blogu české verze a já jsem za to na sebe patřičně hrdá. Protože jsem si dokázala, že na to mám. Ono se to překládání povídek jeví jako strašná prča a něco hrozně jednoduchýho, protože si každej připadá jako velkej znalec jazyků. Jenomže, musím vás uzemnit. Já mám z angličtiny jedničku. A i přesto se našlo spousta obratů, který mi dali zabrat. A na to, že je čeština můj rodnej jazyk, byla taky práce to přeložit tak aby to nebylo úplně kostrbatý a dalo se to číst.

A víte co? vlastně to ani náhodou nebyly ztracený hodiny vyhozený jen tak oknem. Protože ten úsměvnej pocit, že se lidem můj překlad líbí, je totálně awesome. Mám z toho radost. Protože jsem pomohla holkám, co přeložili všech těch sto sedumdesát dva dílů a taky jsem uspokojila srdce čtenářů, kteří na tuhle kapitolu čekali pár týdnů. A mám z toho dobrej pocit. Dokázala jsem si, že na to mám. I'm not useless.

By the way, to překládání mě tolik nadchlo, že jsem požádala cathartics o svolení k překladu její povídky To Dylan. (přečíst si ji můžeš tady) a pak ještě jednu autorku ale ta se mi zatím neozvala, protože na wattpadu zatím nebyla. Čili, ta druhá překládaná povídka je zatím tajemství. Ale chápejte, mám povídku, kterou překládám jen já, nic jako občasná výpomoc jako u Afteru. Just me.

No a to by bylo něco málo k tomu, jak jsem začala s překládáním povídek. Doufám, že mě to bude bavit až do konce, což si myslím, že se vyplní. A víte co? jsem na sebe hrdá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama