Spánek, vlak a kotě

5. srpna 2014 v 7:24 | Yuki |  Zážitkopamětníček
Tento článek bude v průběhu dne editován
Dneska toho mám k psaní řekla bych, konečně, celkem dost a taky konečně zase do téhle rubriky. Dneska jsem šla spát okolo I think, desáté večer což je, kvůli mýmu momentálně opět otočenýmu spacímu režimu alá do postele před pátou ráno ani náhodou, dost brzo na moje poměry. A taky se to projevilo probuzením před druhou ranní a od té doby jsem oka nezamhouřila. A možná to je tím, o čem chci dneska hlavně psát. Ale k tomu se dostaneme později.
Dneska jsem si uvědomila, že ačkoli za necelý tři měsíce dosáhnu plnoletosti, na což se kvůli oficiální zodpovědnosti ve spoustě věcí netěším, jse pořád ta malá holka, co bez plyšáka neusne. Vážně. V posteli mám dva, tučňáka jménem Pan Tučňák (ano, duchaplné) a pak takovýho... něco jako woo-doo panáčka ušitýho od Sovičky, Amuma (a ano, jmenuje se podle stejnojmené postavy z League of legends). Vždycky si Amuma musím přitisknout co nejblíž k sobě a pak až můžu v klidu spát. Teda, pokud mi nekoukaj nohy z podpeřiny. I kdyby jen kousíček, mám pak prostě špatnej pocit, že... bubu.

Anyyyyyway, čtu Kinga. Vlastně dvě knížky. No, 'knížky' protože to čtu v telefonu a notebooku, díky bohu za PDF. První, kterou jsem četla ještě v průběhu školy ale přestala jsem, protože reader co jsem si stáhla nebral háčky a tak, čili, nedalo se to číst, se jmenuje Cujo. Ta mě prozatím bere víc než Misery. Misery čtu druhým dnem a nazdory tomu, jak si ji každý vychvaloval, mě moc nebere. Doufám, že se to teda průběžně rozjede, protože bych se v Kingovi nerada zklamala. A taky myslím, že to nehrozí.
No a teď k hlavnímu důvodu, proč pravděpodobně nemůžu spát. Těším se. Na kotě. Kocoura. Zrzavýho. Jménem Garfield. Dneska si pro něj z Olomouce jedu do Zábřehu nad Moravou. Budu ho mít od mojí spolužačky. Celkem se bojím přepravy ve vlaku, jelikož já ani Š. nemáme možnost auta. Takže doufám, že kotě bude v klidu. Určitě ho dám na kočičí vodítko, pro jistotu. Kdyby se, já nevím, splašil a chtěl utýct. Vážně se ho nemůžu dočkat, víte?
Zatím sem šoupnu fotky, který mi spolužajda poslala a potom článek doplním editem, jak jsme cestu ve vlaku přežili, jak si sednem, jak si Garfield sedne s dospělým kocourem co máme doma a jak se Garfield líbí mojí mámě. + Fotky. Spousta fotek. Rozhodla jsem se, když jsem nemohla usnout, že si udělám svůj vlastní projekt, 365 with Garfield. Bude to projekt, kdy si každý den udělám selfie s mým kocourem abych se pak za rok mohla kouknout, jak jsme oba vyrostly. Protože chápejte, nejsem úchylná, jen... moje první, vlastní kočka!
To s otevřenýma očíčkama, je prosím pěkně, Garfield. :3
Edit článku čekejte tak okolo, +- páté, šesté večer. Uvidím, jak se stihnu vrátit a jak rychle stihnu uňuchňat číču.
EDIT 17:47
Takže, moje cesta vlakem byla příšená. Třikrát jsem se u nás ptala, jestli jsem na správným nástupišti, vlak měl spoždění a když už konečně přijel a já seděla v kupé, furt jsem si vytahovala sluchátka abych nepřeslechla Zábřeh. No a vtipný bylo taky to, jak jsem si šla kupovat lístek a nemohla si vzpomenout, kam že to jedu! bravo Yuki, bravo!
No, anyway. Při cestě zpátky ve vlaku spinkal. Jako... plachťák.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blanka Blanka | Web | 5. srpna 2014 v 7:51 | Reagovat

Super nápad s projektem 365 :)

2 Kiyo Kiyo | Web | 18. srpna 2014 v 22:07 | Reagovat

Projekt 365 znie parádne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama